Kapitola 4. - První vzpomínka

27. dubna 2008 v 7:07 | Terii |  ^Lost in dream^
"Shua..." ujede mi mezi zaťatými zuby.
"Taky tě rád vidím..." projede jeho tváří úšklebek a já můžu jen hádat, jestli pohrdavý či pobavený.
"Co to tady proboha vyvádíš mezi těmi... ehm... lidmi...?" pokračuje stále sklánějící se nademnou. Pocítím vlnu vzteku a zuby zatnu ještě víc. On se opovažuje pochybovat nad těmito lidmi?! Nad lidmi, který mě zachránili?! Doslova mě vytáhli z bahna nicoty a zoufalosti a on...ON bude pochybovat o jejich ušlechtěnosti?!
"A můžeš mi říct, co tady děláš ty?!" vyštěknu na něj možná až přehnaně naštvaně. Evidentně tuhle reakci nečekal. Na jeho ušlechtělé tváři se zračí nechápavost smíšená s pocitem zmatení a jeho slovník mu vypověděl službu. Chvíli takhle jen tak stál a díval se na mě.
"Co by?" odpoví. "Jsem tu kvůli tobě... vytahuju tě z týhle díry..." Teď se neudržím a naštvaně se vyšvihnu na nohy. Jen co aspoň trošku stojím nohama pevně na zemi se už rozpřahuju a chci mu udělit ránu. V poslední chvíli se ji vyhne, jelikož stejně jako před pár sekundami je zaskočen mojí reakcí.
"To - Jsi - Přišel - Teda - Opravdu - Brzo - Mě - Zachránit...!" štěkám na něj mezi údery podnícenými zlostí. Má co dělat, aby se všemu vyhnul, jelikož jeho kumpáni jen konsternovaně stojí opodál. Jak prudká síla se vztekm přichází, tak i rychle odchází a ja pochvíli přestanu útočit a ztěžka oddechuju nespouštějící z Shua svůj vražedný pohled.
"Laillo..." řekne ztěžka, když se snaží popadnout dech. Laillo... Laillo...Laillo... zní mi jak ozvěna v hlavě a před mýma očima se objeví obrázek ze slunečný nádherný zahrady, mě jak běžím skrz vysokou trávou a ke skupince lídí sedící opodál...když doběhnu vítá mě světlovlasý kluk s úsměvem na rtech se slovi "Laillo...." a...
Tvrdým chytnutím mých rukou za zády se vytrhnu z přemýšlení a teď znovu naštvaně hledím do Shuových modrých očí. Teď nadávám ale sama sobě, že jsem byla tak nepozorná a nechala se tak lehce chytit. Vracející se vzpomínka mě ale totálně odzbrojila. Budu si na to muse v budoucnu dát větší pozor, jelikož se mi to bude stávat asi ještě hodně často.
"Laillo... Laillo.. Laillo.. v něčem jsi zůstala pořád stejná, ale v něčem jsi se změnila... Co se to s tebou v tom lese jen stalo..." kroutí Shua hlavou a spíš než nechápavě je teď ledově klidný. V lese?! prolítne mi hlavou a asi ne jen hlavou, jelikož hned slyším.
"Nedělej, že nevíš o čem mluvím... Já o vás už věděl dávno předtím než jste vy dva něco začli vůbec tušit..."
Cože?! vykulím znovu oči, jelikož nemám nejmenší páru o čem to tady mele.
"Ale jde ti to na jedničku... takhle šokovanou jsem tě dlouho neviděl...." skřivý se jeho úsměv v pobavený škleb a já mám sto chutí ho praštit. K mé smůle se však nevytrhnu a spíš jsem srazena k zemi dolů.
"Opravdu mě bavíš..." pokračuje jako by se nic nestalo. "Tvoje zmatený poheldy, nechápající ztracený víraz... vydět to na někom, kterého leta potkáváš vždy v dokonalým klidu, je opravdu změna..."
"A co hodláš jako dělat?" vyjádřím se konečně k situaci.
"Já? Ptáš se co já budu dělat? Spíš by ses měla ptát sama sebe, co budeš dělat..." podotkne sarkasticky a stisk na mých rukou zesílí. Má pravdu. Co budu dělat já? Má mě tu dokonale v hrsti. Ostatní kolem mě mi nemůžou pomoc i kdyby chtěli a já? Já si sakra nemůžu na nic vzpomenout.
"Promiň, ale musím to udělat... čekají až se s tebou vrátím a nechci riskovat, že cestou utečeš..." řekne, vytáhne nějaký hadr s lahvičkou. Navlhčí a přistoupí ke mě. I když se snažím vytrhnout ze sevření, je to marný, podivný hadr s tekutinou se mi objeví těsně pod nosem a já upadám do bezesného spánku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama