Kapitola 3. - Shua

26. dubna 2008 v 18:22 |  ^Lost in dream^
"Keso...!" zavolá na mě někdo, já však nereaguju. Na jméno Kesa, jak mě pojmenovali, jsem si ještě pořádně nezvykla. Když se ale jméno ozve podruhý, už se otočím za hlasem. "Pojď, už zapalují oheň..." dojde ke mě černovláska, které její neposedné kudrlinky poletují všude kolem. Zvedl se vítr. Proč mám ten divný pocit? Spolu s černovláskou dojdu k doutnajícímu ohni a sednu si na jednu z laviček. Lidé se sem postupně začínají schromažďovat a můj neblahý pocit stoupá spolu se sílejícím větrem. Znervózním a nemotorně sebou šiju na lavičce. Hlavu si mlžu ukroutit a moje myšlenky lítaj jak zběsilý. "Co je?" ozve se vedle mě a já se znenadání uklidním. Najednou cítím takovou jistotu a chaldný klid. "Dobrý?" místo odpovědi se zvednu a zkoumavým pohledem přejedu celý osazenstvo. Na chvíli mě napadne, jak to že si najednou všechno tak dokonale pomatuju a všímám si i maličkostí, jako třeba že čtyři metry odemne letí kolem osoby moucha a ona se ji snaží rukou odehnat a ve stejnou chvíli se právě dívka na druhým konci chystá dát facku klukovi, jelikož si myslíš, že to byl on, kdo ji šáhnul na zadek, přitom viník se krčí za mohutným dřevorubcem, který právě vysvětluje jak skvělou má sekyru. tohle a mnohem víc najednou vidím. V celým tom víru radosti a očekávání je ale něco divnýho. Něco co tu je, zdánlivě to sem patří a přitom to nikdo nezná nebo spíš ho nezná. Nemůžu ho však najít. Nečekaně se skrčím, abych se vyhla letící ráně a nohou dotyčnýho povalím na zem. Okamžitě je zpátky na nohou a útočí znovu. Automaticky mu uhýbám a po pár nepovedených hmatech z jeho strany se zase válí na zemi. Teď mu však uštědřím další ránu a on bolestně zaskučí. Nemám ponětí co se děje, ale cítím, jako kdyby tohle bylo normální. Postavím se a rozhlídnu kolem. Z leva se žene další člověk, z kopce přede mnou je další a na tom stromu vpravo sedí taky. Rozejdu se, mám v plánu jít někam, kde je víc místa. Sotva tam dojdu, už kolem mě prosviští první rána a další na sebe nenechá dlouho čekat. Pružně se všemu vyhýbám, krčím se, uskakuju a jen sleduju kolik toho umím. Mezitím přiběhne i ten druhý a snaží se mě zezadu sejmout. Já se jen lehce odrazím od země a udělám přes něj salto. Jeho rána, která byla určine pro mě, mine svůj cíl a zasáhne společníka přímo do nosu. Na tváři se mi objeví krátký úšklebek nad jejich nešikovností a už se ohýbám před dálší ránou. Teď jsou na mě tři. Zrovna se snažím vyhnout ráně z boku, když v tom mi někdo podrazí bolestně nohy klackem a já spadnu na zem. Ani se nemůžu pořádně vzpomatovat a už schytám jednu ránu do boku. Tak to ne! Naštvu se a obratně se vyšvihnu zpátky na nohy a začíná boj. Útočnící právě pociťují nečekaný protiútok a nestačí couvat pod návalem mých úderů. Točím se, skáču, dělám přemety a jeden z nich už popadá dech na zemi. Za okamžik se vedle něho válejí i ti zbylí dva a já zůstávám nad nimi stát v bojovné pozici a zrychleně oddychuju. Povolím spevnění a ležérně si dám pramínek vlasů na stranu. "Kdo jste?!" vyštěknu na ně a ustrašených pohledů přihlížejících se nevšímám. Odpověď mi je jen hekání a funění. To mě rozčílí. "Povídám KDO JSTE?!" zvednu jednoho za triko a zatřepu s ním. "Co odemne chcete?! A kdo vás poslal?!?" Chvíli se mi vzdorovitě dívá do očí, pak se mu na tváři objeví škodolibý úsměv a já už nestačím uhnout nad ránou z vrchu. "Au!" ujede mi a válím se teď taky na zemi. Jak rychle se pozice měněj. Nevím proč, ale zůstávám na zemi a nezvedám se. mám pocit když budu ležet, budu na tom líp. Pokouším se zjistit, kdo mě napadl a kdo je ten čtvrtý, ale nikoho nevidím. Otočím se zpět na místo, dke před chvíli odpadli moji soupeři a uvidím urostlou postavu jak pomáhá druhým na nohy. Potom se ke mě otočí a přistoupí blíž. Skloní se nademnou a já v záři ohně uvidím jeho tvář. Shua!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama