Třetí kapitola

23. února 2008 v 15:46 | Teriiza |  ^The dream of love^
Všechny moje myšlenky jakoby v životě nebyli a já jen tupě zírám na člověka vedle mě. Očividně ho můj pohled nějak v pozorování hladiny neruší a zachvíli něco malýho padá po tváři dolů na zem. Slza... Doprovázím slzu pohledem a před mýma očima se postupně zobrazují útržky ze sna. Najednou uvidím záběr ze hřbitova. Místnost s lavicemi, na kterých sedí posmutnělí lidé. V zádu v poslední lavici sedí kluk. Brečí. Hrob. Jméno. Less....
Po tváři mi začnou stékat potůčky slz a já stále upírám oči k tomu neznámemu. Jakýmu neznámímu? To je přece Mike... "Je mi-" začnu koktat a proud slz se nesnažím ani zastavit. "Je mi- je mi to tak líto..." vydechnu. On se na mě udiveně zadívá. Já se seberu, nečekám na reakci a s pláčem běžím pryč. Proč mě to tak vzalo? Vždyť to nemusí být ani pravda... Okamžitě si však uvědomím, že tahle myšlenka je mylná a běžím stále dál. Po chvíli ale už nemůžu a tak se vyčerpaně sesypu na nedalekou lavičku, přitáhnu si kolena k bradě a skryju svůj obličej před světem.
Nevím jak dlouho jsem tam takhle seděla a stále dokola si v halvě přehrávala poslední zážitky. Moje nálada klesne pod bod mrazu a celkový ropoložení přispěje k tomu, že usnu. "Vicky....Victorie...Vstávej... už bys měla vstávat...Je pozdě a ty se odsuď musíš co nejrychleji dostat... Slyšíš?! Okamžitě se zvedni a běž pryč než bude pozdě!!!!! Trhnu s sebou a polekane se kolem sebe podívám. Je soumrak a park už je skoro vylidněnej. Ježiš! Já jsem usnula! Zamteně se kolem sebe rozhlídnu a postavím se. Bolí mě celé tělo. Hmm... A co to říkala ta dívka? Že musím pryč? Ale proč? Na odpověď jsem dlouho nečekala. Stačilo mi zapraskáni větvičku vedle mě a měla jsem jasno. Okamžitě jsem se rozeběhla a běžela co nejrychleji z parku. Teda Vicky... Ty se jednou zabiješ...Lítá mi hlavou když vyběhnu konečně z parku a udýchaně se zastavím na chodníku. Sama takhle k večeru v parku... dobrá kombinace... opravdu dobrá... mluvím si sama pro sebe ironickým hlasem a pomalu se vydám zpět domů. Konečně...
P.S. Jako vždy... je tu omluva za nedostatky v textu XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aimi-chan Aimi-chan | E-mail | Web | 31. března 2008 v 3:52 | Reagovat

krasny:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama