Druhá kapitola

22. února 2008 v 23:01 | Teriiza |  ^The dream of love^
Nebudu vás tady zamořovat zbytečnými kecy... stejně je nikdo nečte XD ... a jen říkám, buďte ohleduplní při kritice ^_^
Celou cestu do školy jsem přemýšlela o tom snu. Byl opravdu zvláštní. Cítil a jsem se jako divák. Divák, který se dívá na představení a přitom to byl můj sen. MŮJ sen. Nechápu to. Předtm jsem dokázala své sny ovládat, byla jsem jak ve filmu, v jiným životě a mohla jsem cokliv. Ale teď? Poslední dobou na vývoj mých snů nemám žádný vliv. "Hmm?!" prudce se dolepím od autobusovýho okýnka, na kterém jsem byla doteď zasneně přimáčklá. Zmateně se znovu přilepím zpátky k oknu a dívám se na chodník přede mnou. Už nic. Bloudím očima po ubýhajícím chodníku. Asi se mi to jen zdálo. Přece to nemohl být on, ten kluk ze sna... Dál jsem svoje myšlenky už rozvíjet nemohla, jelikož přisedla Jess. Jess. Ani jsem si neuvědomila, že se jmenuje podobně jako ta... "Ahooj!" pozdraví mě vesele Jess a sedne si vedle mě. "ahoj..." zabručím ji ještě trošku mimo pozdrav a dál čumím do blba. "Vicky?" "Co? Jo... no..." koktám vytržena ze záseku. "Dobrý?" zkoumá mě pár neodbytných očí a já se je snažím zahnat nejistým úsměvem a se slabým "Jo" Moc mi to nevěří, ale zbytek cesty se mě už na nic neptá a jsem jí za to vděčná.
Přeskočím nudný program školy, který se všude vleče úplně stejně a přejdu hned k cestě domů.
"Jess.. počkej přece!" volám na odcházející kámošku. Ta se zastaví a čeká. Po chvíli ji dojdu a společně se vydáme na cestu domů. "Tak co? Co budeš dělat??" ptám se a přitom se snažím najít mobil v mý dokonalý tašce, ve které zásadně nic nenajdu. "Já? Mám sraz s Tomem..." prohodí ledabyle a ja zvednu oči a zamrkám. "S Tomem? A co.. co Petr?" ptám se a nestačím mrkat, když s emi dostane odpovědi. "S ním jsem to skončila... nebavilo mě to s ním..." A-ha... tak to potom teda jo no...pomyslím si ironicky To je opravdu důvod jak hrom... "A-ha..." zmužu se jen a jdu tupě dál, s jednou rukou v tašce a druhou někde... nevím radši ani kde. "Tak čau ... uvidíme se ve škole..." řekne ne moc vesele Jess a já jen kývnu a už vidím jak mi kamarádčiny havraní vlasy mizí za rohem. Tak jo no... proč ne? Proč ne? A vydám se na cestu domů. Rozhodnu se jít pěšky a tak přejdu na druhou stranu a loudavou chůzí procházím spadaným listím. Mým společníkem v osamělé chůzi se mi stane podzimní vítr, který si začne hrát s barevnými ozdobami všude kolem. Usměju se a moje myšlenky znovu zabloudí k tomu podivnýmu snu dneska ráno. Podzim... stejně jako v tom snu... Co to říkala? Že ji nechytí?? Mé kroky vedou stále dál a dál, až přejdou hranici mezi městem a přírodou a pokračují dál do hlouby parku. V téhle době vypadá náš park jak vystřižený z pohádky. A když potom začne vát vítr, prohánějící se mezi korunami stromů a beroucí na svůj pozdní výlet pestrobarevný pasažéry, nemá to chybu. Kdyby mě někdo teď viděl, viděl by asi pětiletou holčičku, se zářícími očkami a radostným úsměvem, která se jako princezna prochází mezi tou změtí barev. Nechytíš mě... nechytíš! Opakují se mi slova dívky a odehrává se mi její běh k jezírku. K jezírku?? Zarazím se a omámeně zírám na hladinu vody. To snad už není možný. Já zase sním... Napadne mě jediný vysvětlení. Tak jo... aspoň jsem hlavní postavou já... Potěší mě tento fakt a tak dál stojím jak tvrdé Y a sleduju jezírko. Nevím jak dlouho sjem tu stála, ale asi opravdu dlouho, jelikož najednou s evedle mě ozvalo. "Je to tu opravdu nádherný..." Udiveně sebou škubnu a zvednu oči k... To snad ne! Projede mnou elektrický proud a já zůstanu celá zkoprněla stát a koukat do těch čokoládových očí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanikka Hanikka | 23. února 2008 v 12:24 | Reagovat

teriku.....je to moc pekny...moooc....se tesim na pokracovani ;o)

2 Aimi-chan Aimi-chan | E-mail | Web | 31. března 2008 v 3:50 | Reagovat

ja to ctu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama